Cyklistika je do značného rozsahu skupinovým sportem či aktivitou. Jízda ve skupině přináší řadu výhod, můžete jet rychleji, můžete šetřit síly, lépe se vám pojede ve větrných podmínkách. Aby byla jízda ve skupině komfortní či bezpečná pro všechny lidi v ní, je vhodné znát principy jejího fungování a dodržovat několik pravidel. Ve všech případech mám zde na mysli skupinovou vyjížďku typicky silničního charakteru na delší vzdálenosti. Nebudu zde mluvit o závodění (o kterém toho moc nevím) nebo o cykloturistice (včetně českého „gravelování“(sic)).

Níže popsané principy jízdy ve skupině v podstatě platí již od jízdy ve dvojici a jsou aplikovatelné dále pro menší i větší skupiny. Mnoho z popsaného je pravidelným cyklistům známé, prakticky se jedná o nepsaná pravidla či zvyklosti. Tento text je určen pro dvě skupiny cyklistů. První jsou ti, pro které je jízda ve skupině nová, a můžou se v tom plácat. Druzí pak jsou ostřílení vlci, kteří svým stylem jízdy skupinovou efektivitu či rovnou bezpečnost spíše narušují než jí prospívají (to jste vy, kdo máváte na auta, ať předjíždějí! :D).

Jízda v háku

Hlavním principem úspory energie při jízdě ve skupině je jízda v háku, tedy ve větrném stínu, který vzniká za jezdcem před vámi. Na kole vás při zvyšování rychlosti jízdy omezuje především odpor vzduchu, čím rychleji jedete, tím větší odpor musíte překonávat a tím více výkonu musíte podat. Jízdou v háku snižujete odpor vzduchu a šetříte až třetinu vlastních sil. Můžete tak za cyklistou před sebou odpočívat a konzervovat energii.

Při jízdě v háku nesmíte být příliš blízko, abyste nezavadili předním kolem o zadní kolo cyklisty před sebou. Nefixujte svůj zrak na zadní kolo nebo přehazovačku jezdce před sebou, z nějakého důvodu vás to bude magneticky přitahovat blíž, až mezi vašimi koly bude zbývat pár centimetrů (pak budete brzdit a rozhodíte tempo zbytku skupiny za vámi). Pokud budete zrakem sledovat ramena cyklisty před sebou, z nějakého důvodu to zároveň funguje i pro udržování přiměřené vzdálenosti třeba okolo necelého půlmetru.

Pokud v háku pojedete příliš daleko, třeba metr a více, připravujete se o výhodu zmenšeného odporu vzduchu a nešetříte tolik vlastní síly.

Pozor, neexistuje univerzální pravidlo pro vzdálenost od cyklisty před sebou. Když jedete proti silnému větru sotva dvacítkou, tak se nejspíš budete lepit na jezdce před sebou na dvacet centimetrů. S vyšší rychlostí přesahující 40 km/h si zase budete chtít dopřát větší odstup směřující k necelému metru. Ve vysokých rychlostech ve sjezdech pak v háku nebudete chtít jet vůbec.

Skupinová energetika a pravidelné střídání

Jízda v háku je důležitá pro skupinovou energetiku zvlášť při delších vyjížďkách. Delší vyjížďka pro někoho může být 100 kilometrů, pro někoho 200 a více. Při těchto vyjížďkách hraje důležitou roli spalování kalorií, dokrmování se, a šetření sil tak, abyste dojeli až do cíle. Pokud víte, že máte před sebou celý den na kole a 200 km, pak si musíte rozložit adekvátně síly. Pokud začnete hned z rána závodit, tak vám později během dne „dojde“, a na výpary už se jen ploužíte jak cyklistická zdechlina.

Při správné jízdě ve skupině nejvíc dře především jezdec či jezdci na špici a ostatní jedou za ním v háku a odpočívají. Jeden šlape, ostatní se vezou. Na špici člověk nejede dokud nepadá na hubu, ale podle toho, jak se cítí či jaká je domluva. Je zbytečné se na špici mordovat a jet vražedné tepy a vystřídat, až když člověk doslova odpadne. Jedu, podám výkon, udržuju tempo, jakmile začnu cítit únavu, střídám.

Střídat je vhodné i když člověk únavu necítí, není třeba být na špici půlhodinu nebo více (pokud ovšem nejste jediný, komu ještě zbyly síly). Střídáním dostanou příležitost ostatní jít na špici, vyzkoušet si vedení, vyzkoušet si odstoupení.

Při pravidelném střídání ve skupině člověk může významnou část vyjížďky odpočívat, a podávat výkonu jen když je na špici. Takto je úsilí rozprostřeno mezi všechny členy skupiny, a celá skupina dojede dál nebo rychleji, než kdyby jeli jako suma jednotlivců.

Nástup na špici

Jedete jako druhý, jezdec před vámi odstoupí ze špice, a ve vedení balíku se ocitáte vy. Pozor, tato situace není příležitostí všem ukázat, co máte v nohou, a začít do toho na špici šlapat. Jezdec odstupující ze špice nemusí být nadšený z toho, že při zařazování zpět do balíku do toho musí začít pořádně šlapat. A celá skupina nebude nadšená ze změny tempa.

Při ocitnutí se na špici především zhruba udržujte předchozí tempo. Kouzlo jízdy ve skupině a individuální cyklistiky také je rytmus. Pravidelný rytmus, optimální kadence, dýchání, možná skoro flow. Rozhození rytmu je trochu plýtvání silami, musíte začít šlapat jinak, typicky víc. Najít novou rovnováhu. Pokud dochází při každém střídání na špici ke změně rytmu, pak taková jízda ve skupině člověka akorát sere. Takže, když se ocitnete na špici, tak nedokazujte ostatním, že umíte šlapat, a nezrychlujte. Pokud by zase pro vás byl problém tempo udržovat, pak klidně střídejte, i když by to mělo být brzo.

Střídání, odstupuju ze špice

Ve vhodný okamžik střídám, dřív, než začnu pociťovat silnou únavu. Raději se na špici točit pravidelně a v kratších intervalech, než se střídat, až když člověk padá na hubu. Z těžší únavy se hůř regeneruje.

Cílem střídání je odstoupit z čela a zařadit se nejlépe na konec skupiny, balíku. Střídat je vhodné na rovném, přehledném úseku. Začnu ohlédnutím se vlevo a zjištěním, jaká je situace za mnou, zda je volno. Pokud je volno, naznačím levou rukou, že budu měnit pozici, aby jezdec či jezdci za mnou věděli, že budu odstupovat. Odstoupím směrem doleva, zpomalím bez brzdění pouze šlapáním s menším úsilí, na špici se ocitá jezdec, který předtím jel za mnou. Nechám kolem sebe projet balík a zařadím se za posledního jezdce.

Při střídání je vhodné nepřestávat šlapat. Pokud jede balík vyšší rychlostí, může se vám lehce stát, že vám balík trochu ujede a nakonec budete jeho konec ještě dohánět.

Při střídání mohou nastat dva nešvary. Prvním je, že uprostřed balíku někdo zpomalí, a „udělá pro vás mezeru“ pro zařazení se. To by ale znamenalo, že se ocitnete na špici mnohem dříve, než kdybyste se zařadili na konec balíku. Takže pokud jedete v těle balíku a někdo střídá, nedělejte mu před sebou prostor, jezdec ze špice se zařadí na konec balíku.

Druhým nešvarem je střídání předjížděním. K tomu typicky dochází, když neodpovídá představa o tempu mezi jezdcem na špici a jezdcem v balíku. Jezdec v balíku nastoupí na špici předjetím a nastolí typicky vyšší tempo. To nicméně vede k tomu, že je třeba v balíku zacelit jeho místo, a dále k tomu, že jezdec na špici nedostal možnost se zařadit na konec balíku a teď může „vlát“ za novým jezdcem. Obecně takové střídání rozhazuje skupinu.

Jízda v bočním větru

Jízda v háku je komplikovaněji při silném bočním větru, kdy nestačí jet jednoduše za jezdcem před vámi, ale musíte hák za ním hledat ve směru větru. Jízda v balíku v bočním větru pak vyžaduje dostatečnou šířku povrchu pro možnost poskládat se v balíku do strany. Nárok na šířku povrchu je možné redukovat poskládáním se do více menších, několikačlenných skupinek, z nichž si každá jede svůj „terezín“ (český specifický výraz, v angličtině hledejte cycling crosswind echelon)

Pokud jste na čele skupiny při bočním větru, tak zaujměte takovou pozici na vozovce, abyste umožnili ostatním se za vás poskládat. Fouká-li zleva, a jste například na cyklostezce či na vozovce s nulovým provozem jiných vozidel, tak jeďte vlevo, ať se za vás mohou ostatní poskládat do háku směrem doprava. Pokud pojedete při levém bočním větru na špici u pravého okraje vozovky, pak ostatním vůbec nijak nepomáháte, protože se za vás nikdo nemá možnost schovat.

Silný boční vítr může být velmi nepříjemný. Ale i na cyklostezce šířky 2,5 metru se můžete poskládat do trojic, ve kterých se bočáku čelí lépe, kdy nejvíc trpí jen jeden na špici, a ostatní dva alespoň trochu odpočívají. Na silnicích s běžným provozem je jízda v bočním větru složitá a poskládat si terezín je z pohledu českého zákona nelegální (to i na cyklostezce), na kole můžete ve skupině legálně jet pouze jednotlivě za sebou.

Ukazování, hand signals

Při jízdě ve skupině se používají různé signály rukou:

• namířená paže na zem do strany s vystrčeným prstem: na vozovce se nachází díra či jiná překážka, dávej pozor kam ukazuji
• mávnutí si kolem zadku do strany: typicky někdo pomalejší před vámi, budeme objíždět, směr mávnutí (například zprava doleva) naznačuje změnu směru jízdy; pořád se jede rovně, jen se bude objíždět
• lehké „stláčení“ vzduchu dlaní do země: budeme zpomalovat
• paže do strany, ruka směrem dolů, kývání rukou v zápěstí: hnusný povrch, bude to házet
• ruce v dropech, mávání prsty do stran: hnusný povrch, ale už si netroufnu (nebo se mi nechce) pustit řídítka a ukázat to líp

Za sebou nebo dvouřadem

Česká legislativa explicitně stanovuje, že na kole se smí jezdit pouze jednotlivě za sebou. Z pohledu zákona tak za jízdu ve skupině jinak než jednotlivě za sebou můžete být potrestáni. Veškeré tréninky sportovních oddílů silniční cyklistiky tak v Česku často musí při jízdě venku porušovat zákon, zatímco jinde v Evropě je jízda minimálně ve dvouřadu legální.

Mezi hlavní důvody, proč se na kole jezdí vedle sebe, je možnost si povídat s kamarády. Když jedete za sebou, tak na sebe můžete leda hulákat, těžko si ale budete povídat. Dalším důvodem je zlepšená skupinová aerodynamika, kdy dva lidé vepředu rozrážejí vzduch ostatním vzadu lépe, než jeden člověk. Poslední důvod pak souvisí s bezpečností na silnicích při předjíždění automobily.

Pokud jede skupina 12 cyklistů podle zákona na silnici, musí jet jednotlivě za sebou. Počítejme délku 2,5 metru na jednoho cyklistu (včetně odstupů mezi sebou), dvanáct cyklistů takto zabere vozovku v délce 30 metrů. Pokud pojedou ve dvouřadu, bude tato délka poloviční, 15 metrová. Řidič automobilu může legálně předjíždět cyklisty pouze ve vzdálenosti nejméně 1,5 metru, typicky tedy musí vždy vybočit do protisměrného jízdního pruhu. Řidiči tak může být jedno, jestli předjíždí cyklisty v jedné řadě nebo dvou řadách, protože vždy potřebuje mít volný protisměrný jízdní pruh pro bezpečné předjetí. Co řidiči ale už jedno být nemusí, je to, zda předjíždí cyklisty v délce 15 metrů nebo v délce 30 metrů, protože to zásadně ovlivňuje délku jeho předjíždějícího manévru. Je jednouší předjet cyklisty zabírající 15 metrů než cyklisty zabírající 30 metrů.

Jízda v jednom řadu na vozovce může naopak některé řidiče vybízet k nebezpečnému předjíždění. Pokud se během předjíždění mnoha cyklistů jednotlivě za sebou v protisměru náhle objeví automobil, tak řidič aby se vyhnul čelní srážce s blížícím se automobilem raději v lepším případě vytlačí cyklisty z vozovky, v horším případě je bokem auta srazí.

Jak jet, když někdo nestíhá

V balíku na tom budou vždy lidé výkonnostně různě, více či méně. Obvykle lidé jezdí ve skupině, protože chtějí jet ve skupině, a je rozdíl, pokud jedete jako spolupracující skupina, anebo jako spíše zdánlivá skupina tvořená samostatně jedoucími nebo rovnou soupeřícími cyklisty. V druhém případě se moc nestaráte o to, že někoho dropnete a ujedete mu, pak se někde počkáte. Je to zábava, vzájemně si nastupovat a jet primárně výkonnostně. Pokud se však rozhodnete jet spolupracujícím způsobem, tak někoho dropnout je problém. Dropnutý člověk větrá vzadu sám, musí vynakládat více práce, když nemůže jet v háku, a tím více mu ubývá sil a tím méně bude schopný držet tempo rychlejších kolegů v balíku.

Pokud jedete na špici, a máte lepší nohy než ostatní, snadno se vám může stát, že balíku ujedete, zvlášť v situaci, když jezdec za vámi nepřistoupí na zvyšování tempa a nebude se držet v háku i během vašeho zrychlování. Pak si toho třeba všimnete, že jste o pár desítek metrů ujel, a zpomalíte. Balík trochu zrychlí, aby vás dojel, a znovu jedete jako skupina, a znovu začnete zrychlovat a balíku ujedete. A tak se to může opakovat dokola, kdy balíku ujedete, jezdec za vámi začne větrat, balík pak musí zrychlit, aby vás dojel, když zpomalíte. Tohle je vyčerpávající, neefektivní, a pravidelně se to děje. Varianta na tento případ je, že při ujetí balíku nezpomalíte dostatečně, a jedete stejně rychle jako balík, jen třeba deset či dvacet metrů před balíkem. Ani v jednom případě nejste pro balík na špici užitečný, a špici balíku prakticky jede až jezdec za vámi. Vy v lepším případě jedete pouze zbytečně pořád před balíkem, v horším případě vytváříte pulzování neustálým zrychlováním, zpomalováním, dojížděním a znovu zrychlováním.

Pokud chcete jet na špici, a jet opravdu ve skupině a se skupinou, musíte se nastavit na tempo skupiny, a tempo skupiny je dané tempem toho nejméně výkonného. I když se vám může zdát, že jen točíte nohama, tak musíte sledovat, jak jsou na tom ostatní, nejlépe pravidelným či občasným ohlídnutím se. Pokud ujíždíte, zpomalte na tempo ostatních, a toto tempo udržujte, nezrychlujte ho. Užitečný v tomto může být ukazatel vaší tepovky. Pokud jedete za 145 a ujíždíte ostatním, zkuste zpomalit na 130 či na tu hodnotu, která odpovídá tempu ostatních. Případně si udělejte jízdu těžší a ostatním snadnější, a nesnažte se o aero pozici a hezky se na kole napřimte. Vy tím získáte možnost vynaložit trochu větší námahu, ostatní lepší hák.

Jet jako spolupracující skupina je zvlášť důležité u dlouhé vyjížďky. Někdo může po 150 kilometrech už cítit únavu, do konce zbývá ještě dalších padesát. Pomoct unavenému kolegovi v této situaci je otázkou cti. Buď ho můžete nechat větrat a trpět někde vzadu, a zdánlivě „velkoryse“ na něj vždy někde počkat, a pak mu zase ujet. Anebo můžete nebýt kreténi a poskládat se mu jako domestici do vláčku, a v tempu, které ještě zvládne, jej dovést zbytek trasy.

Jet ve spolupracující skupině není imperativ a může nastat situace, kdy už nedává smysl být součástí skupiny ve vztahu k příliš velkým výkonnostním rozdílům. Někdy na skupinovou vyjížďku může dorazit kolega, který oproti ostatním nemá nohy, a brzy je zřejmé, že dochází neustále k trhání skupiny a dropnutí tohoto kolegy. Zbytek skupiny prostě nezvládá jet dostatečně pomalu tak, aby nedocházelo k trhání. Může se to stát v kombinaci s menší zkušeností kolegy, kdy se obává jízdy v háku a nedokáže tak využívat jeho efektivity pro úsporu vlastních sil. Pak je legitimní o situaci začít mluvit, zvlášť pokud máte před sebou nějaký časový plán nastavený na nějakou minimální rychlost, pod kterou se nacházíte. Nemůžete jet dvacítkou, když potřebujete jet třicet.

Druhou situaci pro oddělení se ze skupiny tvoří výkonnostní převaha a neschopnost jet dostatečně pomalu. Skupinová vyjížďka opravdu není, že pořád dokola čekáte někde na křižovatce, až vás ostatní dojedou, abyste jim zase ujel. To je spíš bad vibe. Když jste v této situaci, tak klidně ostatním oznamte, že do toho potřebujete šlapat, a vyrazte na sólo švih. Anebo buďte alespoň užitečný, a hledejte na čekání fotogenická místa, ze kterých můžete ostatním pořídit hezké fotky 🙂

Jízda s hrazdou

Hrazda na řídítkách je super nástroj, jak se poskládat do lepší aero polohy, a relativně výrazně tak zvýšit svou rychlost. Existuje krásná cyklistická disciplína týmové časovky, kde můžete sledovat celý profi tým poskládaný do krásného, rychlého a aerodynamického vláčku, a v tomto týmu všichni leží v hrazdách. Vyrazit si s hrazdou na sólo švih? Super, proč ne. Jet s hrazdou ve skupině, kde jiní hrazdu nemají? Not cool.

Jedete na špici, zalehnete do hrazdy, sníží se vám odpor vzduchu, zrychlíte. Kolega za vámi bez hrazdy to ale neocení. Může se všelijak snažit poskládat do dropů nebo zalehnout do pák, ale nedosáhne stejné aero polohy, ve které jste vy, a sice nejede na špici, ale vy mu vzduch rozrážíte pouze částečně. Vždy mu bude fučet do tváře, bez hrazdy se za vás neposkládá. Navíc musí víc šlapat, aby udržel vaši zvýšenou rychlost. Jedete sice na špici, ale zalehnutím v hrazdě moc nepomáháte těm za sebou, a jezdec za vámi si musí částečně jet svou vlastní špici. S hrazdou pomůžete sice sobě, ale ostatním neprospějete.

Pouštění aut máváním

Jedete ve skupině, za vámi motorové vozidlo, které čeká, až vás bude moct předjet. Jeden z cyklistů ve skupině začne řidiči vozidla mávat, že může předjíždět, že má volno. Motivace zde může být dvojí. Jedna je poháněna snahou nezavazet a nezdržovat motorová vozidla, potažmo jakousi ohleduplností, kdy se cyklista omlouvá, že zdržel motorové vozidlo, a snaží se zdržení napravit umožněním předjetí. Druhou motivací pak je nepříjemný pocit, když vám za zády jede vozidlo, a chcete, aby už konečně předjelo a bylo pryč. Případně jsou tyto dvě motivace smíšené.

Pokud takto máváte a signalizujete řidiči automobilu, aby předjížděl, tak děláte úkon řízení provozu na pozemní komunikaci. Jste přesvědčení, že máte vepředu lepší informaci o tom, že je v protisměru volno, a na základě této informace dáváte znamení jinému účastníku provozu, že má zahájit jeden z nejnebezpečnějších úkonů při řízení motorového vozidla, a to předjíždění v protisměrném jízdním pruhu. Řidič vozidla se k předjíždění potom nerozhoduje na základě informací, které má k dispozici, ale na základě vašeho pokynu. Co se může stát, je zřejmé: vaše informace je špatná, a během předjíždění se v protisměru vyskytne vozidlo. Jak se asi předjíždějící řidič zachová? Zřejmě se bude chtít vyhnout čelní srážce, a raději bočně najede do předjížděné skupiny cyklistů.

Zažil jsem to osobně. Stoupali jsme v nějakých kopcích, vpředu jel kamarád, za ním pár desítek metrů já s dalším kamarádem, za námi supěl nákladní vůz. Kamarád vpředu v dobré víře náklaďáku mával, že může předjíždět, ten předjíždět na základě tohoto pokynu opravdu začal, a v protisměru se objevilo jiné vozidlo. Náklaďák se mu vyhnul, zadní částí ale málem zmáčkl na svodidlo kolegu přede mnou.

Nikdy, ale nikdy nemávejte a nenaznačujte, že vozidlo za vámi má předjíždět. Řidič vozidla není slepý, vidí vozovku před sebou, a musí se samostatně rozhodnout, zda je bezpečné zahájit předjíždění. Pokud jedete na dlouhé přehledné rovince, tak to, co vidíte na špici balíku, vidí také řidič vozidla za vámi, a nepotřebuje vaše instrukce. Pokud je omezený rozhled, a vy máte pocit, že by auta za vámi mělo předjíždět, tak si tento pocit nechte pro sebe. Řidič motorového vozidla je zodpovědný sám za sebe. Nepřebírejte jeho rozhodování tím, že začnete mávat a povzbuzovat ho k předjíždění, zvlášť když kvůli omezenému rozhledu sám od sebe nepředjíždí. Když se stane během předjíždění, které jste inicioval, nehoda, budete se aktivně hlásit k zodpovědnosti? Když kvůli tomuto předjíždění bude zraněný nebo zabitý váš kolega na kole, budete se aktivně hlásit k zodpovědnosti? Nikdy nemávejte, že má auto předjíždět, jeho řidič má vlastní hlavu.

Závěrem

Výše popsané rady vychází především z mé osobní zkušenosti, kdy jsem strávil vyšší stovky hodin jízdou ve skupině. Tuto zkušenost chci sdílet, zvlášť s kolegy, pro které je jízda ve skupině nová, nezvyklá, nesrozumitelná. Jak jsem psal výše, ve spolupracující skupině dojedete dál a rychleji, anebo stejně, ale méně unavení. Jak jsem psal výše, jízda ve spolupracující skupině není imperativem, ale výhodou. Jet dravě a závodivě je super, zvlášť když na to máte nohy a kamarády.

Dočetli jste až sem? Za odměnu koukněte na tohle fantastické video Eurosportu ukazující masterclass týmové spolupráce v bočním větru při závodní cyklistice:

Případně koukněte na tohle výtečné video (opět od Eurosportu) ukazující, jak jízdou v háku sprinteři vyhrávají závody.

Vidíte to jinak? Zapomněl jsem na něco? Níže jsou otevřené komentáře, napište, rád obsah případně upravím, rozšířím, nebo dovysvětlím.